SERIÁL: ELEKTRONICKÉ PODEPISOVÁNÍ V PRAXI
Základní principy elektronického podepisování
Autor textu: Michal Hanzal | Datum publikace: 12. 8. 2021 | Autor grafiky: fullvector – www.freepik.com
Lidé používají různé metody podepisování (od grafických symbolů a hieroglyfů, přes voskovou pečeť monarchy až po plnící pero) již tisíce let. A vždy to bylo za účelem vyjádření souhlasu konkrétní osoby s fyzickým (například papírovým) dokumentem. Dnešní společnost čím dál tím více používá dokumenty elektronické, a proto nastává potřeba vyjádřit tento souhlas elektronickou formou. A přesně k tomu slouží elektronické podpisy. Ty každému z nás dovolují vyjádřit souhlas s dokumenty v elektronickém světě.
Podepisování na papíře je poměrně jednoduchá záležitost. Každý máme svou ruku, umíme psát a máme nacvičenu svou vlastní parafu. V elektronickém podobě se nám to na různých frontách komplikuje, protože:
- existují různé úrovně elektronických podpisů, které jsou rozdílné kvality. To pak rozhoduje, pro jaké typy dokumentů jsou nutné, přípustné, nebo zcela nevhodné,
- existuje celá řada různých podpisových nástrojů, ať už povahy softwarové nebo hardwarové, pomocí nichž je pak možné vytvářet právě ty rozličné typy elektronických podpisů,
- a aby toho nebylo málo, zasahuje do celé problematiky legislativa a technické standardy, které určují kde, co a jak při elektronickém podepisování používat.
I když tedy naznačuji, že situace je komplikovaná, platí to jen do jisté míry a známe cestu ven. A to proto, že už i na úrovni legislativy existují předpisy a evropská nařízení, které problematiku komplexně řeší. Právě ty ve spojení s obecně uznanými technickými standardy a normami budují mantinely, jak tu hromádku možností při elektronickém podepisování správně používat.
V prvé řadě je na celoevropské úrovni stanoveno, že elektronický podpis je obecně uznanou formou vyjádření souhlasu a nemůže být odmítnut čistě proto, že je elektronický. Tudíž je elektronický podpis široce použitelný v obchodním i „úředním“ styku. Např. tzv. kvalifikovaný elektronický podpis je ekvivalentní vlastnoručnímu podpisu na papíře, což otevírá široké legální možnosti použití elektronických podpisů v celé řadě různých situací.
Jak na elektronické podepisování
Způsobů, jak vytvořit elektronický podpis, existuje mnoho pro různé úrovně elektronických podpisů. Ti, co potřebují podepisovat kvalifikovaně si mohou vybrat mezi používáním čipových karet, tokenů, nebo službami pro vzdálené podepisování. Třetí možnost navíc umožňuje kvalifikovaně podepsat i na mobilních zařízeních, čehož se kartami či tokeny dosahuje velmi komplikovaně. Ostatní podepisující mohou podepisovat certifikáty uloženými přímo v operačním systému, také mohou využít služeb vzdáleného podpis v „ne“kvalifikované úrovni. Mohou podepisovat biometricky, nebo podepsat tzv. dosvědčeným elektronickým podpisem.
Pro každý akt, který tím kterým podpisem činíme si můžeme vybrat, jakým způsobem podpis vytvoříme a jaká bude jeho výsledná podoba a kvalita. Navíc samotné podepisovací nástroje už dnes dokážou uživateli pomáhat i s výběrem nejvhodnější podpisové metody pro konkrétní dokument.
Takže budoucnost elektronického podpisu, i když je to problematika zdánlivě komplikovaná, je růžová a dá se očekávat jeho stále hojnější rozšíření. Z okolních evropských zemí se můžeme inspirovat, jak dalece může být elektronické podepisování dokumentů využíváno. Jako příklad uveďme velice pokročilou digitalizaci v Estonsku, kde elektronicky nelze snad jen uzavřít sňatek, provést rozvod a prodat nemovitost.
